Na tuhle pasáž z knížky Fan Vavřincové s děsivým názvem Sladká dívka, kterou jsme si v šerým dávnověku četli nahlas a poskakovali smíchy, jsem si vzpomněla, když jsem se snažila vymyslet, jak Vám to všem všechno proboha řeknu.
Fór je prostinkej. Někdo spadne ze schodů a aby nikdo nezůstal na pochybách, dodá „bum“. Mně se všecko sesypalo (bydlení, finance, rodina, zdraví) a přestala jsem bejt schopná se starat o Loď, o běžící projekty, o cokoli.
Jak jste si Vy, kteří Loď i její projekty sledujete a podporujete, určitě všimli. Tak to je moje „bum“.
Když byl ten kotrmelec v začátcích, překládala jsem Dědky, abych si udržela soustředění a doufání a radost z krásnejch věcí. Spustila jsem na vodu Loď, abychom se na ní mohli potkávat a taky abych mohla dělat věci, který mě bavěj – trochu psát, trochu překládat, trochu vymejšlet, jak má něco vypadat, aby to bylo hezký, trochu dávat lidi dohromady a trochu hledat tu matrici, která tohle všecko udrží v chodu. Trochu taky na truc na svůj průzkum fungování dezinformací, prostě jsem chtěla spojovat a tvořit.
Dělalo mi to radost a pomáhalo mi to v neklesání na mysli, takže jsem udělala obrovskou chybu. Nemyslela jsem na prachy.
Já jsem doteďka přesvědčená, že myslet jenom na prachy je blbost. Ale udělala jsem v poslední době jednu zkušenost, o kterou se chci podělit. Že totiž když začnete dělat v životě existenční kotrmelce takovýho rozsahu, jako já v posledním roce nebo dvou, jakkoli si myslíte, že jsou v životě větší, krásnější a důležitější věci, přijde moment, kdy zjistíte, že najednou myslíte fakt JENOM na prachy. A to je hrůza.
Loď má od začátku sbírku na Startovači, kde se dá nastavit měsíční příspěvek; kvůli Dědkům jsem pak ještě přidala samostatnou sbírku na vydání knížek, která byla ohromně úspěšná a nebejt mýho „bum“, povedlo by se dotáhnout jeden projekt do konce a bylo by to skvělý. K Dědkům se ještě vrátim, v samostatným postu, teď to ale musim udělat popořádku, jinak z těch schodů poletim co nevidět znovu.
Já se k tý průběžný sbírce chovala blbě. Brala jsem to tak, že budu dělat ty úžasný věci a ono se to nějak samo pokreje, přece nebudu z lidí na sílu pumpovat peníze za to, co mě baví.
Jenže…
A tohle bych ráda, abyste si zkusili představit: já Lodi udělala web. Nejdřív takovej ten web zadara. Pak se to lidem začalo líbit, přibejvalo tvůrců v okýnku, přidali se výtvarníci, fotografové, byl potřeba větší prostor, spolehlivý data, koupila jsem doménu a nějaký spravování toho webu, v domnění, že se mi to z příspěvků vrátí. Měla jsem a mám vůči tvůrcům pocit zodpovědnosti, některejm jsem okýnko nabídla sama, některý to oslovilo a našli si ho – nastavila jsem tam úplně symbolickou částku… a ono to prostě takhle dělat nejde.
Nejsem webař. Nejsem ani grafik. Jsem nadšenej amatér, ale chtěla jsem, aby tvůrci měli svý příspěvky v důstojným prostředí, zkorigovaný, v nějaký kvalitě, literárně i vizuálně. Profík by to měl za chvilku, na rychlý mašině, bez který by se ve svý profesi neobešel. Ale taky by za to dostal plat. Já to zkoušela bez platu. Na ne zrovna rychlým kompu, v ne zrovna vyhovujících podmínkách, za příšerný logistický konstelace.
Celou dobu jsem to dělala sama. A brala jsem to jako poctu. A pak přišlo „bum“ a musela jsem se starat o holý živobytí a Loď uvízla na mělčině. Uplaval hosting, uplavala doména, uplavalo dokonce i připojení, jeden čas… Měsíčně podporujou Loď dva lidi. Jsou to kámoši, na Lodi nevystavujou, jen jí fanděj a vědí, že i ten čas stojí prachy, zejména, když se nedaří. A vědí, že se nedaří. Jejich příspěvek dal dohromady na doménu a hosting ten první rok. Čas, vloženej do Lodi, byl pro bono. A pak už nešlo ani to.
No, a tehdy mi pomohli přátelé. A pomohli tak moc, že jim to nikdy nedokážu oplatit.
Ale můžu ty věci, který jsem nastavila blbě, nastavit líp. Tak jo.
Když jsem se po kovidu a po návratu do práce konečně cejtila schopná napsat souvisou větu, chystala jsem se vyhrnout si rukávy a odrazit uvízlou Loď. Jenže se toho hodně změnilo.
Především začala válka a já zjistila, že musím psát. Že nemůžu poslat prachy na zbraně ani na sanitky, páč je nemám, ale umím rusky a umím hledat informace, tak prostě musím psát. Zase jsem si založila web zadarmo a začala svůj první blog v životě.
A už jsem tam byla zas. Potřebovala jsem na to čas a nemohla jsem si ho tak docela dovolit. A mně přišly ty informace tak důležitý a cejtila jsem se tak bezmocná, že mě to rvalo na kusy.
Jasně, člověk nemá remcat na vlastní malý trable, když na jeho bratra padaj bomby, ale musí mít na chleba, aby mohl pomoct a aby ta pomoc nebyla zdrhání od těch vlastních malejch trablů.
K řešení mě inspirovali tři skvělý profíci, překladatelé a nejen překladatelé, který takhle podobně zpřístupňujou informace ostatním. Když začalo bejt jasný, že ta válka bude delší než pár dnů, přidali si k textům možnost pickey nebo buymeacoffee. Udělala jsem to taky. Protože to JE práce. A protože to každej chápe a neni idiotský vnímat, že práce má nějakou hodnotu. Je to taky zpětná vazba, že o to někdo stojí, jak moc o to někdo stojí…
&emoji=&slug=kachny&button_colour=FFDD00&font_colour=000000&font_family=Cookie&outline_colour=000000&coffee_colour=ffffff)
Než jsem se rozkoukala, přistála první podpora. Pak druhá. A pak jako forma podpory možnost hostingu. Pro Loď i pro kachny. Takže to můžu dělat líp a neubere mi to jinde. To teda je změna! Můžu psát seriál o ruský legii bojující po boku ukrajinský armády, mám to kde publikovat…
články o ruské legii na blogu KACHNY
A ještě má díky tomu místo, kde může Loď kotvit a já ji můžu spravit a vylepšovat. Což taky dělám, kneckonců. Zrovínka teď.
Takže:
Pokud chcete publikovat v KULATÝM OKÉNKU, vložte svůj příspěvek do komentů dole pod tímhle postem.
LITERÁRNÍ OKÉNKO
poezie – krátká próza, blog – překlad poezie (za dodržení autorského zákona)…
VÝTVARNÉ OKÉNKO
obrazy – koláže – fotografie…
AUDIOVIZUÁLNÍ OKÉNKO
audiopoezie – podcast – hudební klip – drama…
Když s ním nebudu mít nějakej zásadní problém (kterýžto právo si vyhrazuju a v tom případě Vám to hned napíšu), můžete kliknout na OBRÁZEK NÍŽ a přidat posádce na dvě kafe. Nejpozději v neděli večer Váš příspěvek zveřejním.
Ráda.
Jako vzor berte prvního Gringa.
Když nebudu tenhle čas muset ubírat jinejm věcem, můžu na Loď postupně vrátit všechny tvůrce, co už tady byli.
I tak ale zvažte průběžnou podporu. Je jedno, jestli na Startovači, nebo na Kafi. Aby to šlo dělat pořádně.
Nemusí bejt všecko blbě a na koleně. Ale někdo někomu někdy musí něco zaplatit. Když přidáte na provoz Lodi nebo mýho blogu, můžete dostávat novinky mailem, spoluvytvářet další obsah, mít slevu na občasný hmatatelný nebo i nehmatatelný, ale ostatníma smyslama vnímatelný výdobytky, plus možnost (za pravidelnou měsíční podporu) publikovat v okýnku pravidelně nebo tu možnost někomu věnovat.
A jestli zatim nemáte jasno nebo z jakýhokoli důvodu nemůžete podporovat pravidelně ani podpořit třeba jednorázově, můžete celej projekt sledovat na buymeacoffee.com/kachny nebo tady na Lodi, na FB nebo na Twitteru, a můžete sdílet a dát o kachnách a o Lodi vědět, to je taky veliká pomoc.
A Loď i kachny zas daj rádi vědět o tom, co děláte Vy.
A pak to půjde. Prostě – prevence „bum“.
V úctě
kapitán kachny
Tady máte slíbený vstup do KULATÉHO OKÉNKA: